Rescue 2003

Prezentace a základní schůzka velitelů jednotlivých týmů byla stanovena na historické náměstí v Novém Městě.
Účastníky cvičení přivítal starosta města, který vyjádřil podporu akci i pro další roky. Po nezbytných legislativních a organizačních procedurách se konvoj techniky a týmů odebral do malého rekreačního zařízení v sousedství města. Tam bylo potřeba pečlivou rozvahou rozmístit techniku a ubytovat týmy, neboť prostoru nebylo nazbyt. Všech 16 týmů (cca 80 osob) se nakonec podařilo ubytovat.
Cvičení se zúčastnili záchranné jednotky ČČK, týmy Vodní záchranné služby ČČK, Sbory dobrovolných hasičů a mnoho dalších záchranářských organizací. Jako figuranti již tradičně působili studenti Vyšší zdravotnické školy Medea z Prahy. Akci přihlíželo několik pozorovatelů z nezúčastněných organizací i dalších osob. Čas do posledního setkání velitelů týmů s organizátory vyplnili týmy různým způsobem, přípravou na akci, kontrolou materiálu, večeří apod. Týmy se dle vlastního uvážení a dostupné techniky rozčlenily na vodní a terénní.
Týmy s plavidly se kolem deváté hodiny odebraly k vodní nádrži Rozkoš, kde absolvovali zcela samostatnou část cvičení. Jejich úkolem bylo pomocí plavidel přetransportovat týmy do speciální lokality, kde bylo úkolem vyhledat postižené osoby, provést ošetření a dopravit je zpět přes vodu k dalšímu ošetření. Ve 21:30 byl odstartován poslední mítink s vedoucími týmů před noční akcí. Samotná akce začala nástupem všech týmů ve 22:00 a hromadným přesunem bez vozové techniky k místu určení. Přesun záchranářů doprovázel začínající hustý déšť, který trval celou první část cvičení. Tím byl cca 1,5 km vzdálený skalnatý a náročný lesní terén.
Velitel zásahu (profesionál z Hasičského záchranného sboru ČR) provedl seznámení se základním problémem a nastínil systém a princip záchranné akce. Byly vyčleněny týmy zajišťující ošetření a transport postižených. Ostatní týmy dostaly za úkol vytvoření rojnice. Rádiový provoz měl být na základě výzvy velitele zásahu využíván minimálně. Rojnice měla být řízena bez rádiového provozu a nastolený systém řešil problém prvních třech postižených. I přes výtky některých přítomných velitelů nezměnil velitel zásahu stanovený systém.
Na upozornění byly vyčleněni pátrací psi, kteří ovšem byli velitelem zásahu posláni mimo stanovenou výseč. Zbylé týmy bez rozdílu a ohledu na vybavenost, zkušenosti a specifikace činnosti vytvořili rojnici. Problém nastal ihned po zahájení akce, kdy nebylo možné bez rádiového spojení řídit postup rojnice, nebylo možno komunikovat o problémech při postupu ve skalnatém terénu, po nalezení prvních tří postižených naprosto zkolaboval systém. Od této chvíle šli týmy každý dle vlastního uvážení a nejlepšího svědomí. Velitel zásahu se vytratil. V tomto duchu se pak nesl celý neřízení noční zásah. Hodnocení akce nepřísluší tomuto článku, ale nezávislý pozorovatel si dobrý obrázek o této akci udělat asi nemůže.

Cvičení pro nás začalo přesunem z vojenského letiště v Hradci Královém, kde jsme se účastnili akce Air Ambulance 2003.
Náš šestičlenný tým byl doplněn o dva příslušníky Skupiny speciální přípravy Speciální pořádkové jednotky Police ČR. Z členy Speciální pořádkové jednotky spolupracujeme již delší dobu. Na náměstí v Novém městě nad Metují jsme dorazili kolem šesté hodiny, kdy zde nebyl přítomen žádný organizátor. Proto jsme volný čas věnovali občerstvení. Kolem sedmé hodiny dorazili organizátoři, tak jsme vyslali našeho velitele týmu na organizační brífink. Následovalo vyplnění přihlášky, identifikace členů týmů a platba účastnického poplatku.
Na řadě byl transport do tábořiště v sousedství města. Cesta malou silničkou a nedostatek prostoru pro větší vozy či přívěsné vozíky způsobila malou dopravní zácpu. Nakonec se i nám podařilo zaparkovat vozidla, postavit stany a vyzvednout guláš k večeři. Stravování bylo po celou dobu cvičení zajištěno polní kuchyní Sboru dobrovolných hasičů.
Velitel týmu svolal brífink před akcí, na kterém jsme doladili potřebné nejasnosti, stanovili základní postupy a určily interní cíle noční akce. Jelikož jsme s sebou neměli motorový člun, začlenili jsme se mezi dvanáct týmů, které byly určeny pro noční záchranou akci v členitém terénu. Rozdělili jsme si úkoly které souvisely s nadstandardním personálním osazením našeho týmu a opětovně provedli přípravu na noční akci. Samotná akce začala ve 22:00 nástupem všech družstev před tábořištěm. Proběhla kontrola přítomných týmů. Vybavení i zkušenosti jednotlivých skupin byly znát už na první pohled. Po prezentaci týmů začal pěší, hromadný přesun na místo určení. Cesta vedla krajem lesa po rozblácené cestě. Jak i v minulých ročnících, začalo i nyní při začátku akce pršet. Déšť přetrvával celou první půlku akce.
Místem určení bylo cca 2 km vzdálené místo, kde se spojovali lesní cesty a začínal extrémní hornatý terén plný strmých skal. Velitel zásahu provedl základní seznámení se situací. V určeném (přírodními hranicemi ohraničeném prostoru) se nachází blíže nespecifikovaný počet zraněných osob. První tři týmy dle pořadí byly vyčleněny a dostali za úkol zajišťovat ošetření a transport zraněných zpět do výchozího místa, kde měli být předány. Ostatní týmy (mezi nimi i H.I.D.) měli vytvořit rojnici pro vyhledávání. Velitel zásahu při tomto rozdělení nebral ohled na vybavenost týmů. Velitelé týmů na tento stav upozorňovali, ale profesionální velitel z HZS rozhodl, že jedině tento způsob bude fungovat. Dále požádal přítomné, aby co nejméně využívali rádiový provoz. Komunikace má být zajištěna voláním a předáváním zpráv ústně. Po té byl velitel zásahu upozorněn, že mezi týmy jsou také pátrací psi. Psi byly nakonec samostatně vyčleněny a vyslány do prostoru. Bohužel mimo vyčleněný prostor.
Náš tým měl na základě dlouholetých zkušeností mnoho připomínek, nicméně jsme se v rámci nenarušování organizace zdržely komentářů. Začlenili jsme se na konec plánované rojnice v místech, kde byl terén umožňující realizaci pátrání. V úvodu rojnice byla totiž téměř kolmá mokrá skála, kde nebylo možné pátrání v rojnici provádět. Tam "vyšlo" místo na týmy nevybavené a naprosto nepřipravené pro toto pátrání. Ihned po zahájení rojnice se tato rozpadla. S ohledem na neexistující rádiový provoz bylo nemožné koordinovat činnost rojnice. Velitel zásahu se se pohyboval u našeho týmu. Cca po pěti minutách pátrání jsme narazili na prvního a během okamžiků na druhé postiženého pacienta. Oba měli lehčí zranění která jsme ošetřili, neboť ošetřovací týmy již byly využity jinde. Půjčili jsme veliteli zásahu radiostanici, aby mohl koordinovat činnosti. Ten nám ji ovšem obratem vrátil se slovy, že "se to koordinovat nedá". Po té se vytratil z našeho dohledu.
Postižené pacienty jsme po ošetření odtransportovali k předání. U každého postiženého jsme zaznamenali provizorní kartu se základními údaji o postiženém a charakteru zranění. U předání bylo potřeba podat doplňující informace. K dispozici nebyl žádný další tým - byly na druhé straně svahu . Proto jsme se vrátili do míst kde jsme pátrali původně (nikdo nás nikam nenavedl) a pokračovali v pátrání. Téměř celé cvičení jsme pracovali zcela samostatně a vyhledali, ošetřili a odtransportovali 10 postižených s různě těžkými zraněními.
V závěru cvičení jsme spolupracovali s organizátory na poslední rojnici, která měla za úkol vyhledat posledního postiženého. Velitel zásahu se v této době již nenacházel v dané lokalitě. Po půl hodině prohledávání se podařilo týmu zdravotníků vyhledat posledního pacienta. Tento tým však neměl prostředky pro transport, proto jsme byly požádáni o transport my.
Celkem jsme tedy zajistili 11 postižených z celkového počtu 23 osob. Noční akce byla ukončena kolem druhé hodiny ranní. Druhý den ráno následoval brífink velitelů týmů a ukončení cvičení. Jak se již stalo tradicí, cvičení nebylo připraveno a organizace byla velmi špatná. Z našeho pohledu však cvičení splnilo naše cíle v koncepci dlouhodobé přípravy speciálního týmu pro katastrofy obdobného charakteru.